Každý den žij naplno,nikdy nevíš,jestli nějaké přijdou!

Dokáží Tibeťané vytvořit umělé bytosti ?

14. července 2009 v 12:00 | Anetka |  Enigma
Mystické tulpy: Dokáží Tibeťané vytvořit umělé bytosti?

Je možné vytvořit umělou duchovní, nebo dokonce fyzickou bytost? Evropští alchymisté, stejně jako tibetští lámové to připouštějí. Ukrývají síly kdesi hluboko v nás i tuto zázračnou moc? Někteří hodnotí takové informace jako nevěrohodné. Existují ovšem mezi námi i tací, kteří se nebojí jít do terénu a magické nauky vyzkoušet sami na sobě.

Tvrzení o tibetských magických bytostech - tulpách - obracejí naruby vše, čemu jsme většinou ochotni uvěřit. Můžeme se vůbec přiblížit tomu, abychom začali uvažovat o existenci něčeho takového? Snad odnepaměti se lidé pokoušejí uplácat umělé bytosti například z hlíny nebo z jiného materiálu. V Tibetu prý ale několik málo zasvěcenců ovládá zcela unikátní způsob "výroby" těchto bytostí. Dokáží údajně zhmotnit svou myšlenku! Má to ale jeden háček. Tato zhmotnělá duchovní bytost se prý totiž může zcela vymknout kontrole svého "stvořitele" a stát se mu pořádnou přítěží, občas dokonce i životu nebezpečnou. Vypravte se s Enigmou Speciálem na cestu, na níž vás budou provázet mystické umělé bytosti, od skutečných lidí údajně jen těžko rozeznatelné...

Tajemný rituál dubthab

"Odnepaměti ovládá několik zasvěcených v horských oblastech Tibetu rituál nazývaný dubthab, s jehož pomocí mohou propůjčovat svým myšlenkám tvar," píše německý záhadolog Hartwig Hausdorf (*1955). "Tvar připomínající lidskou postavu, abychom byli přesní. V meditačním pohroužení dokáží vytvořit takzvanou tulpu, která je - jako konkrétní výraz jejich vůle - viditelná i pro ostatní, takže je občas zaměňována s živými osobami." Tento podivuhodný výrok o tajemném rituálu a ještě tajemnějších tulpách si určitě zaslouží podrobnější prozkoumání.

Na vrcholcích "střechy světa"

Francouzská tibetoložka Alexandra David Néel (1868 - 1969) je první, kdo o této záhadě přináší západnímu světu podrobnější zprávu. V letech 1911 - 1925 procestuje tato odvážná žena řadu míst jižní a střední Asie, přičemž většinu času tráví právě v Tibetu. Studuje zde i tajemné mystické a rituální tradice Vadžrajána Bön, zaměřené mimo jiné na práci s údajnou vnitřní energií. Přestože Bön dnes působí jako odnož buddhismu, je mnohem starší než samotný buddhismus. Bön prý v Tibetu existuje ještě dříve, než sem v 8. století král Tisong Decän přiváží Padmasambhavu, takzvaného druhého buddhu a zakladatele tibetského buddhismu. Současný tibetský buddhismus je s trochou nadsázky kombinací obou tradic - a právě známé tibetské pestrobarevné masky děsivých božstev mají původ v Bönu. Néel se seznamuje s celou řadou mnichů a výjimečných osob, které údajně ovládají čarodějné techniky. Léta buddhistické a meditační praxe pak prý přinášejí ovoce. Jednou z technik, kterou Néel ovládne, je tummo. Jde o způsob vytváření tělesného tepla za pomoci určitého specifického druhu vnitřního soustředění - v mrazivých horách velmi praktická záležitost.

V mrazu a ledu - a přitom v teple

Jak potvrzuje, a občas také veřejně předvádí řada studentů této metody, osoba zasvěcená do umění tummo údajně dokáže přežít i bez oblečení vprostřed sněhu a ledu. Právě před rokem to předvedl 48letý nizozemský rekordman Wim Hof (*1959) před Rubinovým muzeem umění v americkém New Yorku. Nechal se zasypat ledem do vysokého průsvitného kontejneru, kde ve zdraví setrval 72 minut. Něco takového se ovšem vymyká vší lékařské logice, podle níž prý lidské tělo nemůže takové podchlazení přežít bez úhony. Jak ale tvrdí Hof, vše je otázkou vnitřní kontroly podle starobylých cvičení. Tvrdí se, že nejpokročilejší žáci tohoto umění prý dokáží v extrémních podmínkách Himalájí na svém obnaženém těle usušit i mokrý ručník! Nevěříte? Mistři údajně dokáží během jediné noci takto usušit i 40 ručníků, namočených do ledové vody!

Přízraky na vlastní oči

Jak badatelka Néel uvádí ve své knize With Mystics and Magicians in Tibet (S mystiky a čaroději v Tibetu - překl. red.) vydané roku 1931 v Londýně, setkává se i s tulpami. Hned několikrát prý zažívá, jak se tulpy před jejíma očima materializují. Jednoho dne ji údajně navštěvuje jistý tibetský malíř, proslulý svou zálibou v zuřících božstvech. Když k ní přistupuje, spatří prý Alexandra za jeho zády mlhavé obrysy právě takové postavy boha. Malíř sám údajně nemá o tulpě ani tušení. Néel muže odsouvá, a podá zjevení ruku, přičemž prý cítí jakýsi měkký objekt, jehož substance se po jejím dotyku začíná stahovat a celé zjevení mizí. Malíř se jí až poté přiznává, že již několik týdnů provádí rituál dubthabu a vzývá přitom božstvo, jehož postavu právě viděla. Ještě to ráno prý intenzivně pracoval na jeho obrazu…

Zvědavost rozhodla

V badatelce, rozpolcené svou západní racionalitou a novými zkušenostmi z Tibetu, roste touha experiment s tvorbou tulpy vyzkoušet na vlastní kůži. Aby se vyhnula přílišnému vlivu tibetského náboženství, vybírá si pro svůj pokus postavu, která je v Tibetu neznámá a nemá zde žádný význam: obtloustlého dobráckého mnicha z evropské kultury. Néel se odebírá do samoty a začíná provádět předepsané rituály, při nichž si představuje svého mnicha a plně se na něj soustřeďuje.

Pokus o vytvoření tulpy

Podle slov Néel, po několika měsících prý její mnich začíná nabývat zřetelnější a živější podoby. Stává se jejím hostem, který jí dělá společnost. Nakonec se rozhodne, že se s novým "kamarádem" vydá na cesty. Jak to probíhalo? "Mnich se dobrovolně přidal," uvádí Néel. "I když jsem cestovala po venkově a urazila jsem koňmo i mnoho mil denně, iluze existovala dál. Viděla jsem toho obtloustlého 'trapu' a někdy jsem na něj ani nemusela právě myslet, aby se objevil. Fantom prováděl různé úkony obvyklé pro osoby na cestách, jimiž jsem jej pověřila. Pobíhal například kolem, pak zůstal stát, rozhlížel se. Tato iluze byla především vizuální povahy, občas jsem však cítila, jak se mne zlehka dotkl lem mnichova hábitu; při jedné příležitosti jsem ucítila jeho dotyk na rameni."

Nezamýšlená proměna

K neštěstí Alexandry se ovšem její přízrak údajně začíná proměňovat. Zprvu je to jeho podoba. "Zvláštní znaky, které jsem si představovala, když jsem fantom vytvářela, se postupně začaly měnit. Obtloustlý společník s plnými tvářemi začal hubnout. Výraz jeho obličeje byl občas lehce výsměšný, někdy zachmuřený, stále častěji i zlomyslný. Byl nepříjemně vlezlý, dotěrný a stále drzejší. Krátce řečeno, vymkl se mé kontrole," uvádí Néel. Malý mnich prý i nadále doprovází badatelku všude, kam se vrtne, již nezávisle na tom, zda si to sama přeje, či nikoli. Jednoho dne jej prý spatří i pastevec, který tulpu považuje za lámaistického duchovního. Alexandra věří, že se tulpa časem sama rozplyne, nebo přinejmenším půjde vlastní cestou, když jí nebude věnovat pozornost. Postava však údajně nabývá vlastního života a začíná být na obtíž. Stává se noční můrou za denního světla.

Jak zničit představu?

Néel se rozhodne nechat zjevení vyhasnout. Chce ve své cestě pokračovat sama a v klidu a pořádku dorazit do Lhasy (klášterní město v Tibetu), aniž by měla hlavu plnou tulpy a problémů s ní spojených. Jak se ovšem podle slov badatelky ukáže, uskutečnění tohoto prostého přání nechat svůj přízrak rozplynout není vůbec snadné. Vyžaduje to šest měsíců usilovných cvičení a intenzivní duševní a mentální práce. Představa, která dostala svou vlastní existenci, prý totiž začala na svém životě silně lpět. Podle tibetských zasvěcenců ale takový vývoj experimentu není nijak výjimečný. Tvrdí, že je to prakticky automatický proces. Odborná literatura potvrzuje, že se někdy z mimořádně silné myšlenkové formy může vyvinout mimořádně vzpurná kreatura. "Dochází k neslýchaným aktům měření sil mezi stvořiteli a jejich stvořeními," popisuje Hartwig Hausdorf, který případ tibetoložky Néel a texty o tulpách studoval.

Kde je realita?

Možná si říkáte, že je příběh Alexandry Néel neskutečný. Možná jde pouze o metaforu, popis mystického prožitku, o svět představ, který je důležitý jen pro následovníky dané duchovní praxe. A možná jde jen o popis toho, jak někdo přišel o zdravý rozum. Néel ovšem ani v nejmenším nepřestala být představitelkou západního světa, se základním citem pro realitu. Sama totiž hodnotí vše racionálně: "Na tom, že jsem si vytvořila vlastní halucinaci, není koneckonců nic zvláštního. Skutečně zajímavou okolností je fakt, že tuto myšlenkovou formu mohli vidět i jiní lidé!" A to už stojí za pozornost! Zbývá jen dodat, že osvícená západní věda se tímto ani jinými podobnými jevy nezabývá, příležitostně je dokonce popírá. Pokud byste se přece jen odvážili o podobném experimentu s vytvořením tulpy uvažovat, zahráváte si prý s rizikem, že budete diagnostikováni s duševní poruchou. Lidé, kteří podobné jevy připouštějí, jsou totiž podle lékařů oběťmi patologických jevů popsaných v odborných knihách psychiatrie - tedy alespoň v západní kultuře.

Dalibor Novák
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama